Proč jsem tady?

Zhruba před dvaceti lety jsem si tuto otázku kladla den co den. A věřte, že to bylo několik dní po sobě, co jsem ve vzteku nebo bezmoci křičela na celý pokoj: „Tak už se konečně dozvím, proooooč???“ Míněno bylo – PROČ se to děje zrovna mně? PROČ já musím mít manžela gamblera? PROČ zrovna já musím tak trpět? PROČ to celé už neskončí? PROČ mi nikdo nepomůže?

Předpokládám, že to někteří z vás znají. Tedy třeba ne přímo a konkrétně toto, ale v obdobných případech.

 „Proč jsem zrovna já přišel o práci? Proč já nemám štěstí na muže? Proč zrovna já jsem nemocný? Proč nedokážu vydělat dost peněz? Proč mě děti neposlouchají? Proč mám ten ekzém? Proč nemůžu najít holku? Proč jsem se musela zamilovat do toho ženatého? Proč mám pořád z něčeho strach?“

A samozřejmě, když se dlouho ptáme, stejně tak jako zvídavé dítě, myslíme to od srdce či od slz, pak se odpovědi dostaví. Když už víme proč a jsme ukojeny odpovědí, následuje „A jak to změnit?“ nebo „Jak z toho ven?“ A světe div se, i na tyto otázky dříve nebo později přijdou odpovědi.

Všechny odpovědi na své otázky máme v sobě ukryté. Všichni. Hluboko nebo i na povrchu, ale jsou tam. Stačí se ztišit a poslouchat. Poslouchat to ticho v sobě. Ono ho zprvu zase tolik není, protože chaos v nás ho přehluší, myšlenky se hrnou jedna za druhou. Na to mám jednu úplně jednoduchou techniku.

Nechám myšlenky plynout jako na plátně v kině. Jsem divák a myšlenky jsou film. Jeden za druhým. Pokud zjistím, že ten film mě přece jen vtáhl do děje a já zase řeším, vymýšlím a tvořím si domněnky, pak z něj jednoduše zase vystoupím, nechám film plynout a dívám se opět jako divák na plátno. No a co se stane. Po pár takových trénincích se myšlenky ztiší a já mohu poslouchat své TICHO. A za ním vidím, slyším své odpovědi. Hmmm, podvědomí je silný spoluhráč. A na něj já dám. Vytahuji z něj vždy to potřebné.

Všichni máme v sobě ukotvenou intuici, která nás vede životem. Jen ji tolik neslyšíme a místo ní používáme převážně tu logickou, rozumovou stránku sebe sama. Volání své duše chceme přehlušit tím, co se zdá být realitou. Ale co je realita?

Zkuste se jen na chvilku zastavit, zaposlouchat se do ticha v sobě a uslyšet tam odpovědi na otázky. A třeba zrovna na ty, které začínají „PROČ?“.

Slyšíte už odpovědi? A jaká odpověď je na to „Proč tady na tom světě jste?“ 🙂

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů